Zuzana, Jan a Josef Švarcovi - obrazy, ilustrace

Úvodní slovo

Je to zvláštní a možná pro mnohé nepochopitelné, když žijete uprostřed rodinné tvůrčí symbiózy.
Můžete svým dětem předávat své zkušenosti a ony je přijímají a při tom se od nich učíte všemu novému co doba, život i jejich mládí přináší.
Od narození sledujete přerod človíčka v dospělého člověka. Nastavujete ruce při každém jejich klopýtnutí k záchraně, radujete se z každého malého úspěchu a doufáte, že svůj život, až se v něm ocitnou sami, prožijí hodnotně, poctivě, naplno a šťastně. Že dokáží tvůrčím způsobem zúročit to, na co vám už nestačí dech a sportovně si přiznáte, že na to nemáte, ale oni jo, protože jsou mladí a mají možnosti, o kterých se vám v jejich věku ani nesnilo. A tak jim fandíte, aby příležitost, kterou mají nepropásli.
Žít v takové tvůrčí rodině, jak říká má žena, je někdy těžké a je to pochopitelné, protože je to ona, kdo vnáší do života řád a pořádek, je to ona, kdo nad vším bdí a je to ona, kdo zajišťuje mimo svou výtvarnou a vydavatelskou činnost vše ostatní, na co nám už nezbude čas.
Za to jí patří dík, protože i ona svým způsobem má podíl na této výstavě