Když vidím hlavu z větší dálky, mám dojem koule. Když jí vidím zblízka, není to už koule a stává se největší složitostí ve smyslu hloubkovém. Člověk vstupuje do bytosti. Všechno vypadá průhledné, člověk vidí skrze vnější kostru. Hlavní nesnáz je v zachycení celku a toho, čemu můžeme říct detaily. A to myslím jen na oči. V soše by měl člověk zachytit jak hlavy, tak těla, tak zem, na níž stojí, a současně by člověk měl i prostor i možnosti vložit do něj všechno, co chce. Ano aby člověk nemodeloval toto všechno, stačilo by, aby namodeloval oči.
A. Giacometti úz rozhovoru v časopise Art 1962/
Motto z projevu Zdeňka Freislebena, kterým zahájil Keramické setkání.