Michal Ščigol

,,Náhodou jsem si pred dvěma roky koupil knížku Deníky Franze Kafky. To už nebylo seznámení s tvorbou, ale poznávání Kafky samotného. Dost mě to vzalo, řada pocitů mi byla opět blízká, rozuměl jsem jim. Rozjímání o osudu, o touze nechat práci a dělat něco jiného, psát. Stal se v té době mým novým kamarádem. Prohlížel jsem i fotografie, archivy a najednou jsem tam našel jeho kresby. Ty mají podobnou expresivní sílu jako kresby Muncha. A tehdy jsem si řekl, že zkusím něco ke Kafkovi nakreslit. Udělal jsem asi čtyřicet skic a to už se schylovalo k začátku. Kafku nemužete začít malovat jindy než na podzim. Z původních skic jsem vybral osm, pak další. Za půl roku jsem udělal čtyřiadvacet obrázků, ale ješte dva Kafkovi dlužím. Mám na ně připravená plátna. Vytvořil jsem si mýtus, že Franz je můj kamarád. Každodenně mi svěřuje svá trápení, prožívám s ním jeho nadšení a já to najednou chtěl a musel vizualizovat. Ten počet obrazů vyšel z mé snahy malbou říct úplně všechno. On už mi k tomu víc neřekne, ani nenakreslí.“

/ Vladimír Burjánek: Šcigoluv emotivní cyklus Deníky Franze Kafky -úryvek/

Deníky Franze Kafky

Michail Šcigol se narodil ukrajinským rodičům. Vystudoval v Kyjevě a v Moskvě vysoké školy architektury. Věnuje se architektuře, sochařství a malbě. Od roku 1969 pořádá samostatné výstavy a prezentuje své umění: Ukrajina, Československo, Česká republika, Německo, Slovenská republika, USA, Rakousko, Itálie, Belgie. K dnešnímu dni je to 90 samostatných výstav, nejdůležitejší z nich: sídlo Evropského parlamentu v Bruselu, muzeum Andy Warhola, parlament ČR, muzeum Moderního umění v Kyjevě, Art centr Oděssa, Katedrála Sv. Vita v Praze…Je členem Svazu architektů Ukrajiny, Unie výtvarných umělcu ČR a členem International Association of Art UNESCO. Na jaře roku 1990 přijíždí do Československa, kde se sbližuje s významnými českými umělci – malíři Komárkem, Valtrem a sochařem Konečným. V roce 1999 mu bylo uděleno české státní občanství. Od roku 1988 se umělec věnuje výhradně malbě. Tvoří rozsáhlé cykly. Pro jeho malované příběhy jsou typické nadsázka, prvky grotesky a jemná sebeironie. Michail Šcigol patří k výrazným osobnostem současné české výtvarné scény. Ve svém díle vychází z evropského expresionismu. Spojuje zde moderní umění západu s byzantskou kulturou východních slovanů.