Ivan Králík

Ivan Králík je výžvarný umělec.

Tato věta byla napsána na jakémsi dávném potvrzení. Taková potvrzení byla hrozně důležitá, člověku třeba umožňovala, aby získal zaměstnání anebo právě naopak, aby do žádného zaměstnání nemusel. Přesto ve mně vzniklo jakési podezření, že to nebude pravda a že Ivan Král je umělec výtvarný.
V tomto podezření mne utvrzovaly nejen jeho reliéfy, které ve mně vzbuzovaly pocit bloudění po jakýchsi záhadných městech, nejen jeho sochy, kterým říká hlavy a mně připadají jako velikánské mozky, ale i jeho práce na účelových projektech, třeba na ozdobné zídce z bílých cihel nebo prostém logu nějakého podniku. V každé jeho prácí je vidět pokorná služba danému tématu, všechno dělá poctivě a z něčeho, ať už je to sádra, kterou poctivě tahal do pátého patra bez výtahu - teď už si polepšil a má ateliér v 5.patře s výtahem - nebo ať je to pouhý papír.
Jeho poslední volná tvorba, to jest obrázky, tvořené z radosti a potřeby a ne na pouhou objednávku, obrázky, které mají pouze neurčitou naději, že se někdy prodají, ale pak se s nimi malíř nerad loučí, jsou lepeny právě z papírků s úžasnou trpělivostí a přímo zarytostí hledání tvarů, jakoby se autor chtěl prokousat až k prapůvodnímu pratvaru prahmoty.
Jinak je ovšem Ivan Králík člověk laskavý a živočišný a nepříliš průbojný, coý souvisí. Když měl ateliér v Perunově ulici, která končila i začínala hospodou, zlé jazyky tvrdily, že tímto sítem nikdy neprošel a ulici nikdy neopustil. Možná tak trochu měli pravdu. Ivánek rád posedí se špatnými kamarády jako jsem já, rád se podívá na mladé holky. Avšak také vlídně potlachá se staříky a stařenkami z okolí. Na chalupě u Mělníka se stejnou láskou chová kedlubny a jiné kytičky. Je to táta všech psů a holubů. Tak například jeho venkovská fenka Lola se prostě rozhodla, že se dostane do města, připojila se v Podvlčí k Ivanovi a jeho ženě Marcele s takovou nesmlouvavostí, že je s nimi skutečně stále a je z ní městská a moc krásná fešanda.
Tato láska ke všemu živému se přenáší i na neživou hmotu. Ivan svým zdánlivě abstraktním tvarům vdechuje život. A jakoby se snažil dostat až kamsi ke kořenům.

V Praze 10.12.1996
Eduard Krečmar

Výstavy:
Slupsk (Polsko)
Kozsalin (Polsko) 1985
Krefeld (SRN) 1990
Praha (ČR) 1967, 1969, 1970, 1996
Mělník (ČR)
Kolín (ČR) 1995

Soukromé sbírky:
Praha, Paříž, Dusseldorf, Mnichov

Realizace:
Dopravní podnik Praha
Poštovní muzuem Praha
Nákupní středisko Kbely atd.

Studijní cetsy:
Budapešť, Paříž, Dusseldorf, Slupsk, Krefeld

Narozen: 12.9.1942

Studia: Výtvarná škola, Hollarovo náměstí, Praha

Adresa: Přemyslova 17
Praha 3

Ateliér: Boleslavská 16
Praha 3