Akt tvoření je prazvláštní jev, něco jako neslyšitelný zvuk nebo neviditelné světlo. Duchovní prostor výtvarného díla by tudíž nepostihly ani tisíce vět - obraz je obrazem mimo jiné i proto, že nepoužívá slov. Přesto se pokusím nastínit aspoň hrubou takříkajíc technickou kostru postupu. Pro některé obrazy si kreslím konkrétní studie květů, starých dřev, plodů nebo listů, pro některé použiji fotografie převážně z vlastní dílny, v jiných dominují představy nebo mixáž představ a reálií. Pro žádný obraz však nevytvářím definitivní podobu předem, každý nechávám vytrysknout z bílého plátna jenom na základě malé tužkové skici určující hrubou kompozici ploch a jednotlivých pólů. Některé detaily, které jsem původně do obrazu hodlal vkomponovat, nakonec z malby vypadnou a namísto nich se mi na plátno nečekaně vloudí nebo vnutí detaily jiné a ty pak posunou aktuální stav obrazu do překvapivých poloh. Detaily považuji za důležité nosné prvky a tak se je snažím namalovat perfektně, motýla motýlem, ještěrku ještěrkou, ulitu ulitou. Působit začínají teprve vzájemné vztahy jednotlivých prvků obrazu, teprve tyto vztahy ve své celistvosti otevírají onen slovy nesdělitelný duchovní prostor.