Jsou malíři velkých orchestrů, fanfár a činelů a malíři houslí bez doprovodu. Já chtěl být vždycky tím druhým. Umění jsem nikdy nedělil na staré a nové. Jak se režimy střídaly, byl jsem někdy považován za nepřijatelně moderního, jindy za trapně konservativního. Vždycky jsem se snažil, aby moje obrazy byly čitelné. Chci malovat kousek ticha v současném kultu ošklivosti. Nechci šokovat, abych na sebe upozornil. Maluji bezbranné lidi s citlivou duší. Nechci,, rvát vášně na cucky a samé cáry", jak radí Hamlet hercům. Lidská tragedie je bílá, tichá, stojatá jak vody a bez konce. Uvědomuji si to dnes, když začínám odečítat čas, jak to dělají na raketových základnách. Maluji oltáře útěchy. Touhu po smíření. Vono totiž není co objevovat. Jen chvíli postát, než přijde konec.
Vladimír Komárek